Děti noci - kapitola 1

13. července 2014 v 15:00 | BFF a Sacrifice |  Děti Noci
První kapitola... doufám že se prolog líbil :3

Kapitola první

Nový přítel





Ve vesnici se rozhostilo hrobové ticho. Šel slyšet jen zrychlený dech dvou vlkodlaků.
Jejich srst se leskla v záři úplňku, stejně tak jako krev, která potřísnila zem. Všude kolem ležely mrtvoly lidí, kteří ještě před chvílí oslavovali.Druhý vlkodlak ji probodl pohledem rudých očí, odstínem se podobaly krvi, která byla všude kolem, jen málokomu se podařilo včas uniknout. Sevřel tlapu podobnou dlani v pěst a mezi drápy promnul zvláštní černý náhrdelník složený z několika ostrých zubů a kříže mezi nimi. Cukl pravým uchem, v němž se skvěla trojice černých kroužků. "Dobrá práce," promluvil vysokým ženským hlasem.
"Díky." odpověděla hrdě Tess a rozhlédla se.
"Zdá se, že jsme vyvraždili vesnici." Na tváři se jí objevil krutý úsměv.
Ten však povadl, když spatřila dívku v růžové košili.
Teď už se na ně nedívala tak jako předtím. Stále v rukou pevně svírala jednorožce. "Všichni jsou... pryč?" vykročila k nim. Podívala se na lem své noční košile umáčené od krve a potom na měsíc v úplňku. "Ale ne... tatínek je pryč a ráno se pro mě vrátí."
Tess se sevřelo hrdlo. Dospělí vlkodlaci opačného pohlaví byli velmi silní. S nimi se Tess nikdy nepouštěla do křížku. Druhá vlkodlačice si Lili prohlížela odměřeným pohledem.
"Měli bychom vypadnout, než sem dorazí její vlkodlačí taťka a utrhne nám hlavu," prohlásila klidně a přimhouřila oči. "Dojde mu, kdo to udělal a vystopovat nás nemusí být dvakrát těžké, obzvlášť pokud ovládá magii." prokřupla si klouby na ruce a narovnala se.
"Magii používá na sto procent... Ta holka je chráněna kouzlem, nejde ji zabít.
" Zabručela Tess. Stáhla uši a chvíli přemýšlela. "Lili pojď sem." Pokynula dívce. Ta chvíli váhala, ale pak přistoupila blíž. "Jednoduše to svedeme na ní."
"Jak to myslíš?" trochu nechápavě se na ni podívala.
"Takže Lili se jmenuješ, jo prcku?" "Nejsem žádnej prcek!" prskla dívenka.
"To nic. Těší mě, Sacrifice."
"Trochu tě upravíme." Tess jí roztrhala šaty a trochu jí ušpinila krví.
"Je přeci dcera vlkodlaka. První proměna bývá vždy katastrofální. " spokojeně pokrývala hlavou.
"Mimochodem jsem Tess."
"Jo takhle..." Rudooká se ušklíbla, potom ale její výraz potemněl.
"A když to vykecá?" naznačila šeptem tak, aby to dítě neslyšelo.
"Nevykecá." Tess otevřela lahvičku na provázku a foukla modrý prášek na Lili. Chvíli trvalo než prášek začal účinkovat. Dívce se podlomily kolena. Upustila jednorožce a padla do bezvědomí. Látkou ihned začala prosakovat krev.
"Co to s ní udělá?" zajímala se vlkodlačice. Ne, že by měla o osud dívky nějakou starost. Byla jen zvědavá.
"Vytvoří jí to falešné vzpomínky." Ujistila se , že je lahvička dobře zavřená.
"Užitečná věcička." Spokojeně se dívala na modrý obsah.
Tohle jim ušetřilo mnoho problémů.
Z dálky se ozvalo hrubé zavytí. "Mizíme." Sacrifice máchla ocasem a během zamířila zpět do Temného lesa. Tess ji následovala , ale v půlce cesty se zarazila. Pohlédla zpět, jelikož se jí zdálo, že něco není v pořádku. Jednorožec ležel v poslední uličce a jeho modré oči ze dvou knoflíčků pozorovaly vlkodlaky.
"Už jsem tu byla i dřív, ale teď jsem se vrátila ze Skal zmaru," odvětila a ještě zrychlila.
"Slyšela jsem, že tam žijí opravdu silní vlkodlaci. " Tessina černá srst se zavlnila náporem větru. Vybavila si vysoké špičaté skály černější než tma. Bylo to opravdu drsné prostředí.
"Bylo těžké se tam udržet, potravy bylo málo a konkurence velká. Ale chtěla jsem se tam podívat. My vlkodlaci málokdy lovíme dlouho na jednom místě," trochu zpomalila a rozhlédla se.
Tess se zastavila. Pod váhou jejich mohutných tlap praskaly větvičky. "Jsme dostatečně daleko." zastříhala ušima a chvíli pozorovala okolí. "Určitě po nás půjdou i vojáci z Rubínového hradu a vesnice si budou dávat větší pozor."
Sacrifice si zamyšleně stoupla na dvě a podrbala se za uchem. Trochu se protáhla a zívla. " Konečně si můžu někoho potrápit. Vojáci..zvlášť nováčci jsou na to ideální." spokojeně mlaskla. "Pokud se nedozví, že jsme to udělali my, tak po nás nepůjdou." Tess si sedla ke stromu.
"Pokud se to tatíček té maličké nějak nedomákne, měly bychom mít pokoj. Alespoň na chvíli," prohlížela si zamyšleně drápy na své pravé tlapě. "Hele, co kdybychom do dalšího loviště pokračovaly spolu? Ulovíme toho víc a mě to samotnou nebaví," navrhla pomalu.
"Asi nebude moc rád, že jsme mu zabili ženu." ušklíbla se.
Žlutýma očima si pozorně prohlídla svou novou parťačku. "Fajn, mě už to taky nebavilo." Odhalila své tesáky. Zřejmě to mělo značit úsměv.
"Třeba ji neměl... pokud byl on vlkodlak.. nemusel se ovládnout a zbavit se jí,"
pokrčila ramena, až v nich zapraskalo. "Půjdeme na jih, ne?"
Tess si povzdechla.
"Mě je jedno kam půjdeme, hlavně ať je zábava." zvedla se od stromu. "Ale měli by jsme se trochu prospat, navíc za nějakou chvíli bude ráno." Pohlédla na měsíc, který pomalu putoval k druhému konci oblohy.
"Jsme dostatečně daleko od okraje lesa, myslím, že je tu bezpečně." Došly k nějaké jeskyni.
Nakoukli dovnitř. Jeskyně se zdála prázdná. Chladné kamenné zdi pokrýval mech šedé barvy. Zdála se jako bezpečný úkryt.

Obzor se už začínal zbarvovat do růžova. Ulehly na tvrdou zem, nijak jim nevadil chlad.
Obě tvrdě spaly. Prospaly půlku dne, druhou půlku se dohadovaly kam zamíří. Když znovu nastal večer a měsíční svit zalil oblohu a koruny stromů, obě vlkodlačice se chystaly na lov do další vesnice.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama