Tajemství Západních moří - kapitola 3.

26. srpna 2014 v 14:32 | BlackFireFeather |  Tajemství Západních moří
Třetí kapitola je tu, omlouvám se za ten otevřený konec xD Tahle kapitola je trochu kratší T3T
Zas jsem kreslila, znovu připomínám, že stále platí to, že můžete nakreslit někoho z povídky, poslat mi to a já to s radostí přidám ke kapitole :3 budu jen ráda, kdyby chtěl někdo někoho nakreslit :D K dnešní kapitole tu je Gabriel, kterého jsem zas kreslila já :D :3


by: me (editace)


Kapitola 3.

Nové přátelství



Třetí den od vyplutí z Fokwordského přístavu už Kaylovi přišla posádka trochu schopnější. Zrovna mířil do podpalubí, když do něj někdo omylem vrazil.
"Dávej pozor na cestu důstojníčku!" byl to Charlie, v rukou držel dvě červená jablka a jako vždy se provokativně šklebil.
"To ty by jsi měl koukat kam šlapeš." Kayle se na něj a na jablka zadíval zkoumavým pohledem. V jeho názoru na to, že chlapec jablka ukradl, ho utvrdilo to, že z kuchyně vyběhl kuchař Jack.
V obličeji byl celý rudý, nejspíš vzteky, rozhlížel se kolem, výhružně vykřikoval a máchal ve vzduchu s dřevěnou vařečkou. Mladíkovi se vybavily Ryanovy slova: "hodně si hlídá spíž." Když Jack spatřil důstojníka a chlapce, neváhal a ihned se vydal k nim. Charlie na nic nečekal, vrazil Kaylovi do rukou jablka.
"Díky, ale vážně nechci, měl by jsi je Jackovi vrátit, než se naštve." řekl tak, aby to kuchař slyšel, poplácal mladíka po rameni a s úsměvem na tváři odešel pryč. Kayle zmateně zamrkal, strnule stál na místě, držíc jablka se párkrát ohlédl za Charliem a když se otočil zpět na Jacka, přejel mu mráz po zádech.
Kuchař mu uštědřil jednu ránu vařečkou po hlavě, z rukou mu vytrhl jablka a přimhouřil oči. "Jak se opovažuješ ty nenažranče?!" zahřměl a vypnul se do výšky.
"A-ale já..."
"Žádný ale! Jsi důstojník, tak se taky tak chovej!" otočil se a odešel zpět do kuchyně. Muži, kteří to viděli se začali smát, div se smíchy neváleli po palubě.
"Dobrá práce důstojníčku, ještě pár dní a budeš bez večeře." Charlie se opíral o zábradlí, s jeho hnědými vlasy si pohrával vítr a zelené oči pozorně sledovaly mladíka.
"Ale tohle si zasloužíš." zazubil se a hodil mu jablko, které ukradl ze spíže. Kayla celkem překvapilo, že společně s muži se začala smát i jeho sestra .
Než stihl důstojník cokoliv říct, přišel za ním Gabriel s tím, že kapitán Smith žádá, aby za ním přišel.
Vydal se tedy kolem smějících se mužů na kapitánský můstek za kapitánem.
Ten stál čelem k moři, ruce spojené za zády a se spokojeným úsměvem pozoroval třpytící se hladinu.
"Kapitáne?"
"Důstojníku Browne nečekal jsem, že tu budete tak rychle." Kapitán se na něj otočil a když spatřil jablko v jeho ruce, povytáhl obočí.
"Eee…to.." Kayle nevěděl jak to vysvětlit, vlastně ani nic vysvětlovat nemusel, jelikož kapitán přiznal, že to viděl a dodal, že ho to velice pobavilo.
Nebyl jako ostatní kapitáni, přísný a chladný, choval se k posádce mile, vždy se usmíval a popravdě trochu přehlížel pravidla.
"Chtěl jste se mnou mluvit?"
"Ano…" kapitán se otočil zpět na moře,"Včera večer jsem slyšel jak vám jeden z mužů vyprávěl legendu."
"No bylo to velice zajímavé…"
Kapitán ho přerušil, aniž by odtrhl pohled od moře.
"Slyšel jsem tolik verzí, že už ani nevím jaké věřit... a rád bych se dozvěděl, jak to bylo doopravdy. Popravdě mi to ani jako legenda nepřijde, i když to bylo před sto padesáti lety, mám pocit že to co se říká je pravda, jen není úplně odhalena." jeho úsměv se změnil ve vážný výraz, což Kayla trochu znepokojilo.
"Tato loď má opravdu mnoho tajemství a dřív nebo později se to posádka dozví."
Mladík nevěděl, co tím kapitán myslí, ale vrtalo mu to hlavou.
"Myslím, že by jste se měl trochu spřátelit a nedržet se jen tak stranou… jste přeci první důstojník, musí z vás vyzařovat sebevědomí, ukažte jim, že nejste takový jak si o vás myslí." Jak kapitánův úsměv rychle zmizel, tak se taky tak rychle i vrátil.
Znovu se na Kayla otočil.
Ten chvíli mlčel a zamyšleně hleděl na jablko, které stále držel v ruce, pak se podíval na kapitána, kývl a zamířil zpět na palubu.
Doufal, že když bude mužům pomáhat v práci, změní na něj názor a přestanou ho vraždit pohledy. A doufal dobře.
Za pár dní, kdy pomáhal skoro se vším na něj pomalu začali muži měnit názor, bavili se s ním o cestách na moři, které prožily, o dobrodružství a dokonce ho donutili, aby se s nimi napil.
Po pár dnech za ním přišli tři nerozluční přátelé, Ryan, Gabriel a Charlie.
"Tak dělej řekni mu to." Charlie popostrčil Gabriela dopředu, ten však po něm vrhl vražedný pohled.
Ryan si jen založil ruce na hrudi a pozoroval plavčíka s pobaveným výrazem. Věděl že se mu moc nechce s Kaylem mluvit a taky to šlo poznat.
"Potřebujete něco?" zeptal se důstojník a čekal na odpověď.
"No.." Gabriel nevěděl jak začít, chvíli mlčel, pak se ohlédl na své dva přátele a znovu se podíval na Kayla.
"Jde o to, že jsme nezačali zrovna nejlíp, udělali jsme si o tobě určitý obrázek… názor podle kterého jsme se řídili a.."
"Pane bože Gabrieli neokecávej to!" Charlie protočil oči.
"Zmlkni!"
"Jen ti chtěli říct, že se omlouvají a že by se rádi stali tvými přáteli." Ozval se Ryan.
Kayle se pousmál a hodil Charliemu jablko, které mu Jack dal, protože o něj poprosil.
"Nevidím v tom žádný problém."
Bylo vidět, že si Charlie stále drží určitý odstup, s Gabrielem se to trochu zlepšilo, ukázala se jeho pravá povaha.
Stále se usmíval a stejně jako Charlie rád občas někoho provokoval a stále si dělal ze všeho legraci.
Všichni čtyři seděli na palubě a poznávali jeden druhého.

oooOooo
Na nádvoří královského hradu stála žena v bohatě zdobených šatech, téměř bílé vlasy měla spletené v cop, který sahal skoro až po pas. Hnědé oči si prohlížely sochu muže, který v pravé ruce držel meč, na hlavě měl královskou korunu a ve tváři odhodlaný výraz.
Byl vysoký a jeho oblečení napovídalo tomu, že je to král.
Žena od něj s povzdechem odvrátila pohled, otočila se a zamířila do hradu.
Šaty si přidržovala, aby se jí nepletly pod nohy, jelikož byly dlouhé, takže mohla lehce zakopnout.
Chodby v hradu měly vysoké stropy, na zemi se táhl červený koberec a kamenné stěny byly sem tam zdobeny obrazy bojovníků, králů, ale i žen v úchvatných šatech.
Mezi obrazy byly rozmístěné louče, které slabě osvětlovaly chodby a dodávali tím středověký nádech.
Žena procházela kolem stráží, občas zpomalila, aby si prohlédla nějaký obraz, který ji zaujal, nebo znovu chytila kus látky, který ji vyklouzl z ruky.
Prošla kolem stráží a zabočila do další chodby, která byla stejná jako všechny ostatní.
Lišila se snad jen tím ,že na jejím konci byly obrovské tmavé dveře zdobené zlatem.
Žena se před nimi zastavila, ozvěna jejích kroků která se nesla chodbou po celou dobu, co šla, ustala a ona zůstala v hrobovém tichu stát před dveřmi.
Zhluboka se nadechla a váhavě natáhla bledou ruku ke klice ze zlata.
Otevřela dveře a spatřila obrovskou síň se sloupy, červeným kobercem a trůnem, který byl naproti ní.
Poznala, že na něm někdo sedí, ale nebyla si jistá, zda je to ten, kterého tu čekala.
"Už je to sto padesát let."

oooOooo
Na lodi Marry BlueBone bylo veselo. I když byl večer, bylo stále dobře vidět, palubu lodi osvětloval měsíc a hvězdy a toho námořníci využili, posedali si na palubu a hráli všelijaké hry ve kterých se obírali o peníze.
Přes den na to neměli čas, jelikož měli práci a když nepracovali, tak spali, aby nabrali sílu na další práci.
Sirona je obcházela, koukala kdo co kde hraje, občas se někde zaujatě zastavila a sledovala souboj v páce, nebo karetní hru.
Cítila však zvláštní pocit, jako by jí někdo pozoroval, celou dobu co procházela mezi námořníky, a nemýlila se.
U vchodu do podpalubí stál chlapec se šátkem na hlavě, stejný chlapec, který seděl u mužů, když se Kayle ptal na legendu o ostrovech v mlze.
Otočila se a pohlédla na něj, nevěděla proč se na ní tak dívá, a znepokojovalo jí to.
Po chvilce hledění na sebe se chlapec otočil a zmizel v podpalubí.
"Hej Sirono!"
Dívka se otočila , aby zjistila kdo jí volá.
"Pojď si zahrát." Kayle seděl v jednom z hloučků mužů společně s Ryanem, Gabrielem a Charliem.
"Nemám zájem." Řekla dívka a chystala se jít zpět do svého pokoje v podpalubí, ale při vzpomínce na chlapcův pohled se radši rychle otočila s tím, že to tedy zkusí.
Hrála karty nejdříve proti svému bratrovi, který prohrál.
"A pak že nikdy neprohraješ." Ušklíbl se Charlie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adrin Adrin | Web | 26. srpna 2014 v 17:20 | Reagovat

Zase skvělá/dokonalá/úchvatná kapitolka.
Ta vsuvka s tou ženou mě dostala, zaujala a další synonyma. xD
Ovšem, jako pokaždé, chci další kapitolu brzičko >: I can't wait!

PS: Neukamenuj mě, ale hrozně jsem se soustředila na pravopis xD

2 wdenda wdenda | Web | 27. srpna 2014 v 12:09 | Reagovat

OK, oficiálně tě nesnáším za ty dokonalý RPC i Povídky *w* Je to sugeee a další díl, hned! XD

3 blackfirefeather blackfirefeather | 27. srpna 2014 v 20:55 | Reagovat

[2]: tak to mě fakt potěšilo xDD ....
ok ok xD další díl.. no bude to trvat dýl bo škola se blíží ._. a ano už se objevily problémy, takže na 4. kapču si budete muset trochu počkat T.T

4 wdenda wdenda | Web | 28. srpna 2014 v 11:37 | Reagovat

Aspoň někoho ty slova těší :'D
No držím packy ^^~ Vím že se školou to není zrovna svaté, já dostala domácí úkoly a nemam ještě ani jeden xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama