The Maze Runner -rpg- #‎4

5. října 2015 v 19:59 | Lai, Kir |  TMR
"Great, we're all bloody inspired."



Morgan: Když jsem sem přijel já a dozvěděl se o labyrintu, přemohla mě zvědavost a tak jsem trénoval. Každé ráno, ještě když všichni spali, jsem běhal víc a víc koleček podél zdí....takžeeee... jop, jestli chceš do labyrintu, budeš muset běhat každej den ... a nejen běhat *uchechtne se*

J: *chvílu sa s tým zmierovala, no potom rezolútne, aj keď vyčerpane ukázala na stenu naproti* tak dobre! každý deň nad ránom.sa stretneme pri veži a budeme trénovať, kým sa ostatní nevzbudia...ale nechcem, aby o tom Newt, alebo ostatní vedeli...už tak majú o mne dosť zlú mienku *oprela sa speť o múr*


M: Neboj se, nikomu o tom neřeknu *usměje se* ale...ještě je tu jedna věc.. Minho tě bude muset přijmout a to neni zas tak lehká věc. Jen tak k runnerům někoho nevezme

J: a prečo si asi myslíš, že chcem tréningy? chcem sa vám vyrovnať vo všetkom...aj v sile, aj vo výdrži a hlavne v rýchlosti...taaakže- *vstala a podala mu ruku* ide sa trénovať...

M: sebevědomí máš dost *s úšklebkem a s její pomocí se zvedne* v lese můžeme trénovat běh přes překážky...to se ti taky hodí *protáhne se*

J: *prikývne...trocha je z toho nárazu ešte otrasená, ale to za chvílu zmizlo...vybrali sa potichu ku stromom poza chatrče, ktoré lemovali okraj lesa a keď boli dosť ďaleko, obzrela sa za Morganom* aký je plán?

Morgan: *na chvilku se zastaví a zadívá se na les* nejdřív musíme najít nějaký dobrý místo, kde by jsi mohla běhat... a označit si to

J: *dvihne ruky akoby sa vzdávala* jak chceš, ty si tu šéf *zamumlala a prechádzala sa pomaly okolo stromu a sem tam ho sledovala*

"trať" pro Joan. K jednomu ze stromů udělá ze dvou větví X a pomalu prochází někam daleko od Joan, kde udělá další X (xD) * no... tohle by mohlo stačit... *postaví se k tomu prvnímu a přehodnotí pohledem svůj výběr. Z ničeho nic vystartuje a začne přeskakovat překážky, které mu stojí v cestě, různě se jim vyhýbat*

J: *sledovala, ako sa motá sem a tam, no zrazu vybehol, akoby ho vystrelili z dela, skoro až nestíhala ho očami len sledovať* o-on je- čo?! *až teraz, keď stála na mieste si všimla, aký rýchly a mrštný dokáže byť, keď sa uhýbal a preskakoval rôzne prekážky...len sa uškrnula a pokrútila hlavou* nie tak zhurta zlato *rozbehla sa za ním a bežala po trase v jeho stopách*

Morgan: *běží co nejrychleji a vyhýbá se překážkám. Na konci dráhy zastaví a otočí se s tim, že čeká, že tam Joan bude stát, ale k jeho překvapení viděl, že i ona běží a vyhýbá se překážkám*

J: *aj keď zakopávala, dobiehala do druhého celkom úspešne, až kým sa nepozrela na svojho trénera...keď už nedávala pozor, nevšimla si ani konár, ktorý menším oblúom vyčnieval zo zeme...zakopla oňho a keď sa tp snažila vyrovnať, akurát sa len zvalila na zem a po pár pretoženiach zastala na bruchu...oretočila sa na chrbát* sakra- *zasypela...celá bola od hliny a vo vlasoch mala lístie, trochu dychčala*

M: *zasměje se a nakloní se nad ní* na první pokus to bylo vážně dobrý, vyhýbat se překážkám, to ti jde....a jak tak koukám, tak padání a zakopávání ovládáš dokonale *se smíchem k ní natáhne ruku. Rozhodně to co řekl nemyslel špatně *

J: a-au...*trochu zažmurká, aby sa vspametala a prijala Morganovu ruku* ty sa neozývaj, včera som ťa videla padať...ouuuu~ žiadna sláva *uchechtne sa* neboj, dám si to ešte raz... *začalo jej byť trocha teplo, keďže slnko už pomaly vychádzalo a chcela si mikinu rozopnúť, no v tom sa sekla a zapla naspeť ten kúsok, čo stihla rozopnúť...zabudla, že je len v podprsenke* 'sakra, budem to musieť vydržať...' *poklusom dobehla do ciela, kde sa otočila a vyrazila nazad...tento krát sa jej to podarilo bez pádu, ale stále často zakopávala...takto to prebehla ešte niekolko krát, ale čím ďalej, tým viac bola vyčerpaná a nedokázala bežať ani na mizerných 50%...keď už naozaj nevládala, zastala, oprela sa dlaňami o stehná a snažila sa popadnúť dych* tak- hah...kolko- ešte...?

Morgan: *sedne si na větší kámen, ze kterého dobře vidí na celou trať i na Joan. Sleduje jí, a přemýšlí v čem všem ho Merien trénoval, když se rozhodl, že se stane běžcem, najde cestu ven a zachrání všechny, kteří tu jsou uvězněni. Vzpomene si, že na něco zapomňel a dokonce už ani moc Joan nevnímal, jak byl myšlenkama jinde. Když se zeptala, podíval se na ní a čekal, než jeho mozek zpracuje, co řekla* neměla by jsi to tolik přehánět... pro začátek stačí, když si dáš jednou běh podél zdí a párkrát tohle. Odpočiň si, ještě jsem si vzpomněl, že musíme něco udělat *poklepal vedle sebe, aby si sedla na volný kus kamene a z kapsy vytáhl nůž, se kterým si začal hrát*

J: uh- vďaka- bohu...*dotackala sa k nemu a s menším "huf" klesla na kameň vedla neho, lakťami sa oprela o stehná a prešla si rukou cez vlasy, ktoré jej padali do tváre* asi sa budem musieť znova hodiť do vody *skonštatovala, keď zacítila, ako sa jej mikina lepí na telo...trocha ju rozopla, ale len trošku, aby zase tam nebola ako striptérka* a čo také? *spýta sa a sleduje, ako sa obratne hrá s nožom*

Morgan: klidně si můžeš tu mikinu sundat, já nekoušu (xD) *už se ani na nůž nedívá, ale stále si s ním hraje* to zjistíš až tam dojdeme ~

J: *nad jeho poznámkou len prevráti oči a odignoruje to, no nebol by to zlý nápad* a-...a kam? *pár krát naňho prekvapene zažmurká*

M: *přestane si hrát s nožem, zvedne se a protáhne se* na místo, kde byli všichn nováčci *zamíří ven z lesa* a pořád tam jsou.. všichni...*dodá tiše*

J: *chvílu ho sledovala, jak odchádza, no potom dvihla tú svoju riť z kameňa, dobehla ho a kráčala popri ňom* a čo tam je vlastne? *slnko už vyliezalo ponad múry a najzápadnejšie časti Glade-u zaplavilo zlatavé svetlo...teraz jej už vážne začalo byť teplo, tak sa na to vykašlala, rozopla si mikinu, vytiahla šnúrku z kapuce a použila ju na zopnutie si vlasov do chvosta*

Morgan: Jména všech Gladerů, kteří tu byli a jsou....musíš se zapsat *zazubí se a přemáhá svoje "instinkty" aby se na ní dlouho nedíval. Když vyjdou z lesa a dojdou ke zdím, podá jí nůž a zastaví se u jedné zdi porostlé popínavou rostlinou. Trochu smutně se podívá na škrtlá jména*

J: *keď zastavia pri múre na ktorom sú do dvoch metrov vytesané krstné mená, až jej zovrie hrdlo* 'ale veď- tolko ludí som tu nevidela-...' *no skôr, ako dokončila myšlienku všimla si, že vela z nich je preškrtnutých...prišla bližšie a rukou opatrne prešla po najbližšom preškrtnutom mene* čo sa im stalo? *ešte chvílu civela na stenu, potom sa obzrela za Morganom, ktorému sa v očiach zračila bolesť, ktorú v sebe dusil*

Morgan: hodně z nich zemřelo v labyrintu, když jsme ho ještě neměli prozkoumaný...někteří tam zůstali nebo byli uštknutí....nebo se sami zabili *povzdechne si* Newt to taky zkoušel...chtěl se zabít, ale přežil to, zachránili jsme ho *opře se o zeď a zadívá se na Bryanovo přeškrtlé jméno*

J: *neveriacky pozrela naňho* t-to by neurobil...*pokrútila hlavou a pozrela hore na jeho vyryté meno...zvieralo jej z toho hruď a štípali ju oči...nevedela si predstaviť ako zúfalý musel byť, aby to spravil* 'preto ma odhováral...preto ma tam nechce pustiť...' *zhlboka sa nadýchla, aby roztiahla plúca a trocha sa ukludnila* takže...mám tam vyryť svoje meno, je tak? *premostila radšej na inú tému, aby uvolnila napetie, ktoré tam vznikalo...videla, kam Morganov pohlad smeruje a bolo jej ho lúto...chcela ho utešujúco pohladiť po ramene, ale v poslednej chvíli si to rozmyslela a rukou zamierila k tej jeho, v ktorej držal nôž*

Morgan: to proto Newt kulhá....*odtrhne pohled od Bryanova přeškrtlého jména. Zas měl ten hrozný pocit úzkosti, strachu a smutku,celou tu dobu co byly blízkosti zdí. Snažil se tvářit silně, ale bylo to na něm znát*
Jo...jen vyrýt svoje jméno...*řekne tiše a dá jí nůž*

J: *skôr, ako si ho vzala, objala Morgana pevne okolo krku a utešujúco ho hladila po chrbte...v tichosti, bez slova...potom vzala nôž, postavila sa pred múr a hladala miesto, kam by vyryla svoje meno, pričom si nevedomky jemne prechádzala ostrou špičkou po spodnej pere...pristúpila k stene a vo výške svojich očí začala ryť do kameňa hranaté písmenká svojho mena...asi v polovici ju vyrušilo škrípanie a zvláštny rachot, keď sa brána do labyrintu začala otvárať a vbehla dnu skupina chlapcov...bojovala s nutkaním ísť za nimi, ale niečo už slúbila...skoro celý Glade bol už na nohách a pár jedincov sledovalo obďaleč, čo robí...keď dokončila aj posledné písmenko, rukou oprášila drvený kameň a odstúpila, aby sa na to lepšie pozrela...na stene teraz medzi ostatnými bolo vytesané hranaté "JOAN"...spokojná so svojou prácou sa pousmiala a nejaký chalan, ktorý stál vedla nej ju chytil jednou rukou za ramená a kamarátsky s ňou zatriasol so slovami "vitaj do bratstva, teraz si oficiálny člen"...uškrnula sa naňho a keď jeho pohlad zabehol nižšie, špičku noža mu priložila pod bradu a dvihla mu hlavu naspeť hore* e-eee...tam nie, tu som...*odkráčala od neho akoby nič a podala Mirganovi nôž* vpohode? *spýtala sa potichu a opatrne*

Morgan: *když ho Joan obejmula, trochu se uklidnil a pousmál se. Objal jí kolem pasu a na chvíli zavřel oči. Po chvilce se pustili a sledoval jak do zdi vyryvá písmena svého jména. Přejel mu mráz po zádech, když se brána začala otevírat. Ohlédl se na skupinku runnerů, mezi kterýma byl i Merien. Ani si nevšiml, že se k nim přimotalo pár gladerů, kteří sledují Joan* hlavně tu nikoho nezabij *uchechtl se a vzal si od ní nůž. Složil ho, dal si ho do kapsy a ještě jednou se podíval na vyryté Joan* ....tohle možná bude lepší *skloní se k ní a zapne jí mikinu*

J: *uchechtla sa* aj tak sa prezlečiem...to tielko bude už suché *pousmiala sa a išla sa k veži prezliecť, pričom ju niekolko záujemcov sledovalo, no nič si z toho nerobila...nebude mať výnimky len za to, že je iného pohlavia, Newt to naznačil dosť jasne, takže ani ona sa tak nebude správať...dala na seba bledo-hnedé tielko a mikinu išla zaniesť do prístrešku...cestou stretla Newta, ktorý jej oznámil, že sa má dostaviť do hlavného "stanu"...keď tam vošla, bolo tam len niekolko chalanov, čo sedelo na lavičke a jediní, kto stál bol Alby, Newt a Gally, ktorý sa opieral o stenu z dreva* deje sa niečo? *spýtala sa opatrne a vošla k nim*

A: nemusíš mať obavy, len sa rozhodne, kam ťa zaradíme...títo všetci vedú rôzne oddiely, pod ktorými budeš pracovať...

N: dávame nováčikom na výber z rezačov alebo z stavitelov...*dodal a niekto z nich zahlásil "dajte ju k Frypanovi...ženské patria do kuchyne, no nie?" pár z nich sa uchechtlo*

J: ak si to fakt myslíš, tak nevieš, na čo ženy sú *odvrkla*

N: *naklonil sa k nej a zasypel* šššt-! snažím sa ti pomôcť, tak to nepokaz...
Clint: a čo keby si ten vršok dala dole? keď má byť rovnocenná, môže chodiť bez trička ako poniektorí z nás...
J: drž dubu! *povedala nasrato, ale Newt ju stopol*


N: hej- hej! kroť sa...*otočil sa na Clinta* ale má pravdu, sklapni...budeme s ňou zaobchádzať ako so seberovnou...

A: presne tak...žiadne výnimky, žiadne odlahčovanie...teraz je jednou z nás, tak sa podla toho budeme chovať...a neberte ju ako opačné pohlavie, ale ako jednoho z bratov...je to všetkým jasné?! *po chvíli všetci skupinovo prikývli*

N: takže- *otočil sa na ňu* myslíš, že by si radšej porcovala meso, alebo pomáhala so stavaním?

J: *nemusela rozmýšlať dlho...po ceste sem videla niekolko klietok s malými chlpatými zvieratkami s dlhými ušami a fúzikmi a nevedela si predstaviť, že by to mala zabiť, nedokázala by to...takže si vybrala to druhé* myslím, že je mi bližšie drevo ako krv...*odpovedala, na čo sa jeden z nich na ňu osopil*

G: to nemyslíte vážne!!! ona nám tu bude na čo?! neudvihne ani kus dreva, akurát nám bude len zavadziať!

A: Gally! to je nemiestne...povedal som niečo o rovnocennosti? prikývol si? no veď preto...takže ju teraz vezmi, daj jej príslušné veci a zauč ju...niečo mi hovorí, že to nebude dlhý proces...

N: dobre ludia, porada sa skončila, vráťte sa ku svojim prácam...

G: tak poď! *surovo ju schmmatol za predlaktie a dotiahol do hlavného stanu stavitelov* tu máš...vyber si odtial veci, čo si myslíš, že budeš potrebovať a potom choď tam k tomu napoly vyrúbanému stromu...pomôžeš im to zotnúť...nieje na tom nič ťažké, hlavne si daj rukavice...

J: *nepáčilo sa jej, ako s ňou zaobchádza a hovorí, ale v jeho výraze nebola až taká nenávisť, ako to vyžarovalo jeho správanie...udivilo ju to...podišla ku stolu, na ktorom boli položené veci, z ktorých si vybrala hrubý opasok s dvoma večšími taškami po bokoch na nejaké pomôcky alebo náradie, okolo rúk si obmotala látku, ktorú zafixovala koženou šnúrkou a navliekla si kožené rukavice bez prstov...do úchytok na opasku zastokla niekolko nožíkov a vzala si mačetu, ktorou ostatní stínali kmeň stromu*

G: všetko? dobre...teraz padaj za nimi...drž sa tej skupinky, dnes budeš makať s nimi...nezavadzaj im a hlavne si neutni ruky, kapiš?

J: *prikývla a usmiala sa...aj keď to hovoril tvrdo a rázne, bolo z toho na chvílu cítiť starostlivé varovanie...keď si Gally odišiel pi svojom, aj ona sa vybrala ku skupinke*

Morgan: *dělá to co každý den, svojí práci, porcuje maso, občas něco na oběd zapíchne. Pořád je ale trochu nervózní ze zdí a šikovně se řízne do ruky* au...*sykne a odloží nůž. S povzdechem si prohlédne zranění* vemte to na chvíli za mě, jdu si ti zavázat *zamumlá a setře si krev z ruky. Zamíří k sobě k síti, kde má vlastní věci na ošetřování*

J: *okolo obeda, keď bolo slnko najvyššie a najpálivejšie, bola už dosť smedná a vyčerpaná zo sekania stromu a ráno si ani nestihla vziať flašu s pitím, takže si na chvílu odbehla, za čo si vyslúžila niekolko nevrlých poznámok, ale aj tak šla ďalej...keď dobehla ku sieti, zbadala, že Morgan sedí na svojom mieste a niečo tam robí...vzala flašu a nahla sa poza jeho chrbát* si vpohode?

Morgan: *lekne se, když se za ním z ničeho nic ozve Joan* eh...ne...teda jo, nic mi neni *zamumlá a zůstane sedět a koukat na krvácející ránu na ruce* jen jsem se řízl, to se nám porcovačům stává často

J: *uchechtla sa* poznám...za tých pár hodín som si už zadrela tri triesky a dva krát skoro usekla ruku *mávne rukou, akože vážne to nič nieje a sadne si vedla neho do siete* ak sa na to budeš len pozerať, neobviaže sa ti to samo...*vytiahne z tašky na opasku kúsok bielej látky a malú rolku obvezu* toto mi dal jeden zo stavitelov, myslí si, že to budem potrebovať pretože som dievča, tseh- *povie trocha otrávene* ukáž mi tú ruku *chytila mu ju najjemnejšie, ako sa len v tých rukaviciach dalo*

Morgan: děkuju *nepatrně se usměje* takže jsi se přidala ke stavitelům? Co Gally na to? Vsadim se, že nebyl moc nadšenej...ono ho to časem přejde, takovej bývá na každýho nováčka....původně jsem se chtěl přidat ke stavitelům, ale před rokem a půl jsem z něj měl ještě strach..děsilo mě to jeho obočí *ušklíbne se*

J: *zasmiala sa* hej, aj mňa to desilo...a ešte stále desí, ale ani som nevedela, že má na starosti stavitelov...ale zabíjať zvieratá by som nedokázala *naleje mu na oblasť rany trochu vody, utrie zaschnutú krv a vezme látku, ktorú si z jednej strany chytí do zubov a utrhne z nej menší (dá sa povedať) obdĺžnik...ten preloží, dá mu na ranu a obviaže* vpohode? mal by si si dávať večší pozor *povie a starostlivo naňho pozrie, no vyruší ju krik jednoho z jej "parťákov"* NEFLÁKAJ SA A POĎ MAKAŤ! *otočila sa naňho a rovnako hlasno zvrieskla* DOBRE UŽ IDEM! AKOBY STE MA TAM VÔBEC POTREBOVALI! *vydýchne*

Morgan: dej tomu pár dní a na jeho obočí si zvykneš...i na ten jeho "naštvanej" výraz...a možná i na jeho nadávání... jop vpohodě, jen jsem se na chvíli zamyslel... *ohlédne se, když zaslechne jednoho ze stavitelů*
hlavně to nepřeháněj

J: ale prosím ťa...pfff...není to tak zlé *mávne rukou a vstane zo siete, no keď sa ozve ďalšie zvolanie, len si otrávene fúkne do ofiny a pretočí očami* bežím, lebo ma zožerú...neutni si ruky~ *zvolá naňho s úškrnom a s flašou vody so sebou sa rozbehne naspeť ku svojej skupinke* kašli na to, aj tak sa už bude podávať obed *povedal jeden z nichm keď vzala do ruky mačetu* a to ste mi nemohli povedať skôr?! *vyčítavo na nich pozrela...zložila si rukavice, strčila do tašky a zaradila sa do fronty na obed...pri stole s velkým hrncom stál Frypan a každému naložil jeho porciu na kovový tanier ako mala vtedy...s jedlom a kúskom chleba si zašla pod strom, kde sa usadila a pomaly ujedala varenú zeleninu a meso...bolo to trocha tuhé a bez chuti, ale nebolo to zlé...keď dojedla, vrátila tanier, nasadila si rukavice a vrátila sa do práce, kde bola s ostatnými až do večera...keď sa im konečne podarilo vyrvať zo zeme zvyšik kmeňa a naukladali nasekané kusy na seba, boli konečne s prácou hotoví a mohli si sadnúť s ostatnými k ohňu, ktorý sa zapaloval každú noc...neubehol dlhý čas a skôr ako slnko zapadlo, skupinka runnerov sa vrátila naspeť...labyrint sa tesne po nich zavrel a bolo na nich vidieť, že sú vďační, že to stihli...vyčerpaní sa pobrali ku stolu, kde im Frypan dal ich prídel a posadali si k ohňu medzi ostatných, kde do seba jedlo priam hádzali...opierala sa o kus dreva čo aj včera a popíjala ten divný pálivý hnus, ktorého tam mali o dosť viac ako jedla, vyčerpane sa pozerala na steny pred sebou*

Morgan: *Když se runneři vrátí, vezme Merienovi oběd a pití, protože on nikdy nejedl s ostatníma* Něco novýho? *podá mu jídlo, flašku s pitím položí vedle něj a sedne si*

Merien: všechno jako vždycky, nic jsme nenašli *naháže do sebe jídlo jak nejrychleji to jen jde*

Morgan: Potřeboval bych s něčim pomoct...pomáhám Joan trénovat a dneska večer by se mi tak trochu hodila tvoje pomoc *kývne směrem k lesu*

Merien: ty jí trénuješ?! *málem mu zaskočilo. Zakašlal a odložil prázdnou misku* proč jí v tom sakra zrovna ty podporuješ?! Dáváš jí akorát tak falešnou naději...něco by jí tam zabilo už první den *pohrdavě si odfrkne a napije se*
Je to její věc, tak jí nech ať se v tom vymáchá sama

Morgan: chci jí jen pomoct!

Merien: Chceš aby skončila jako ty?! *řekne ostře zvýšeným hlasem tak, že to bylo celkem slyšet*

Morgan: *mlčky se na něj dívá, dokud se nezvedne* díky za pomoc... *zamumlá a zamíří k lesu*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama