The Maze Runner -rpg- #‎13

4. března 2016 v 15:00 | Lai, Kir |  TMR
⸂⸂⸜(ೆ௰ೆ๑)⸝⸃⸃



J: *čakala, že to bude čertovsky bolieť, ale na jej prekvapenie sa to dalo zvládnuť* 'na to, že je rezač má celkom jemný dotyk...' *trocha ju zamrazilo, keď jej prešiel po tetovaní, vedela presne, kde ho má odvtedy, čo jej po ňom prešiel prvý krát* 'nepozeraj sa na to...prosím!' *žiadala ho vduchu...nechcela, aby si začal myslieť to, čo ona...že má s WICKED spoločné viac, než sa zdá...s luďmi, čo im toto všetko spôsobili, čo môžu za všetko toto...keď mala rameno obviazané, trocha si ponaťahovala krk a zahýbala rukou aby zistila, akú vôlu má, aby tým mohla hýbať* vďaka...*povedala, ale prudko sa k nemu otočí, až ju to zabolí* čo?! to by nes- *chca povedať "nespravili", ale po tom, čo spôsobili by bola smrť to najmenej*

Morgan: neni za co *slabě se usměje, když mu Joan poděkuje.* to by neudělali? *dořekne to co chtěla říct a skoro až zoufale si povzdechne. Šli jsme do labyrintu...zabili ten kovovej hnus a našli cestu ven... Ti z WICKED nejspíš řídí tohle všechno a- *zarazil se, když mu hlavou proběhla myšlenka, že by Joan mohla být jedna z nich, že ona za všechno může a že jestli Merien zemře, tak jen kvůli ní* 'Ne...ne ne ne, na co to myslíš Morgane' *když zjistí, že je zticha a zírá na ní, zatřese hlavou a pokračuje dál* 'Ona za nic nemůže...' a nechtějí aby jsme se dostali ven...za tohle můžou oni, ti co nás sem poslali, co nám vymazali paměť, vzali nám naše jména a zabíjeli nás tu jednoho po druhém...jenže z toho všeho teď budou ostatní vinit nás. Budou říkat že díky nám zemřeli jejich přátelé...Alby.. proto musíme co nejdřív pryč *jeho zoufalý výraz nahradí odhodlání a i přes jeho zranění, škrábance, oblečení od krve a od hlíny vypadá sebevědomě*

J: *keď sa na chvílu odmlčal a zízal na jej chrbát, videla v jeho pohlade odsúdenie...nenápadne sklopila ramená a prehodila si vlasy v cope na chrbát, aby zakryli tetovanie* 'neskoro...už ho to tiež napadlo...' *povzdychla si a čakala to najjoršie, že sa po nej vrhne a bude ju chcieť zabiť, tak ako v tom sne...ani by mu nebránila, ale keď videla jeho odhodlanie, trhlo jej kútikmi úst a prikývla* zdá sa, že sa tie príšery stiahli...*zrazu došla na ňu únava, keď vedela, že sú pred nimi v bezpečí, aj keď nie na dlho...vyčerpnie a to všetko, čo sa tak rýchlo zomlelo, na ňu dolahlo ako skala a po lícach jej stekali slzy...bála sa o Meriena, strachovala sa o Morgana, boli v ohrození vlastného života, s mizivou šancou na útek a ešte s menšou šancou na prežitie...dlaňou si utrela tvár a zhlboka sa nadýchla* 'vzchop sa! nikto tu nereve, len ja...úbohé...'

Morgan: *hrkne v něm, když Joan začne plakat* 'Musí toho na ní být moc...ani se nedivim' *obejme jí jednou rukou kolem ramen a přitáhne si jí blíž k sobě* bude to v pořádku...brzy už se dostaneme ven oba dva i s Merienem *povzbudivě se na ní usměje i když se cítí celkem zoufale*
Zítra už budeme venku...
*i když si utřela tvář, otře jí slzy a zadívá se jí do očí* mám tě rád Joan a udělal bych všechno pro to abych tebe i Meriena dostal ven...budu vás oba chránit dokud nevypadnem pryč *pohladí jí po tváři a dá jí pusu na čelo*
'Bryan by to taky udělal...chránil by nás až do konce' Měla by jsi si odpočinou, jsi zraněná a určitě i unavená

J: *možno by sa ešte držala, ale keď ju objal, mala toho akurát dosť...objala ho okolo ramien jednou rukou, kedže tou druhou nemohla ani pohnúť a schovala si tvár do jeho ramena* je mi to všetko lúto *viac už zo seba nevysúkala, keď jej prešiel po tvári, nechcela sa naňho ani pozrieť, priznávala si vinu...*veď aj ja teba...za tých pár dní ste sa ty s Merienom stali mojou rodinou...'ale moja minulosť vás zradila' *kusla si do pery a oprela sa oňho...už viac nevládala...spustila z neho ruku a netrvalo dlho, zaspala na jeho rameni* ... *otvorila oči...ležala nahá na operačnom stole, prikrytá len plachtou a robila si pohodlie pred zákrokom..."vporiadku?" prikývla, "môžete začať" nasadilo jej masku a po chvíli cítila, ako ju anestetiká uspávajú "WICKED je dobrý, pametaj" prebudila sa už oblečená v tielku, rifliach a mikine, pripevnená o vertikálny plát železa "h-hej! čo to je?" "zmena plánu" "čo?!!" "ten čip pod tetovaním sme upravili, nebudú na teba útočiť" "ale kto by mal útoči-" "tvoje milované zvieratká, ktoré si tak rada mutovala~" zbadala na jej tvári škodoradostný úsmev..."n-nie, počkajte!" kovové pásy, ktorými bola pripútaná ju nepustili ani o centimeter, aj keď sa snažila sebeviac...okolo nej sa pomaly dvihla kruhová sklenená stena, ktorá sa zvrchu uzavrela a nádoba sa pomaly plnila vodou, ktorá divne páchla po chemikálii...keď sa hladina vody dostala nad jej hlavu, vytlačila jej z plúc aj posledné zvyšky vzduchu, začala sa dusiť a keď sa jej telo inštinktívne madýchlo, vtiahlo jej do plúc kvantum vody, zaplavil ju pocit zúfalstva, nemohla dýchať a posledné, čo si priala bolo umrieť, než ísť tam, kam ju chceli poslať...jej vzdor zrazu ustal, aj napriek bolesti v plúcach, akoby sa jej trhali na márne kúsky...pozrela sa na postaršiu blondýnu, perami naznačila jediné slovo a oči sa jej pomaly zavreli, stratila vedomie* ... *prudko sa nadýchla, až to bolo počuť a vytreštene pozerala na známu kamennú stenu pred sebou...strhla sa, až ju ochromila bolesť v rameni a ostala ležať na studenej zemi...zacítila chlad zozadu na krku a dotkla sa ho, no zaštípalo to, keď sa pozrela na ruku, za nechtami mala čerstvé stopy krvi...velmi rýchlo jej došlo, že si tetovanie zo spánku rozškriabala, ale to ju teraz netrápilo, keď si spomenula na to všetko, čo sa jej zdalo* 'zradila som ich...a oni zradili mňa...' *zhlboka sa nadýchla a snažila sa zorientovať, kde je... pretočila sa na chrbát a cez drevené tyče ju oslepilo slnko, bola zniva v jame*

Morgan: *zatím co Joan usla na jeho rameni, díval se kolem sebe na zraněné gladery, i na ty zdravé. Někteří stále seděli s vyděšeným výrazem ve tváři a čekali, kdy kovová žihadla prorazí zeď společně s jejich hrudí. Začal cítit pocit viny a ani si to nebránil přiznat*
'Můžeme za to my...Kvůli nám napadli Glade.' *prsty si prohrábl vlasy a opřel si čelo o dlaň* Ještě před chvílí jsem říkal něco jinýho *zamumlal tiše sám pro sebe a lehce si opřel hlavu o tu Joaninu.
Věděl co přijde ráno, věděl že je zavřou a až s tim budou všichni souhlasit, tak je zabijou* 'Musím rychle vymyslet jak se dostat ven...nějak to musí jít' *kousne se do rtu a začne si nervózně pohrávat s prsty na rukou*
'Možná by jsme je mohli přetáhnout na svojí stranu...někteří by šli...ale ne, co si to namlouvám, všichni nás tu nenávidí'
*Opatrně se zvedne a vezme Joan do náruče, tak aby jí nevzbudil. Už byl celkem unavený a chtěl se vyspat a tak si sedl ke zdi, vedle sebe dal kus látky, který byl po ruce a položil Joan, aby neležela přímo na studené zemi* dobrou noc *zašeptá, obejme jí a zavře oči.
Nic se mu zas jako vždy nezdálo, měl tvrdý spánek a vzbudit ho mohla akorát tak ostrá bolest. Když začal být trochu neklidný a začal cítit tah v rameni, tlak na ruce a tvrdou studenou hlínu pod sebou, otevřel oči. Ostré světlo ho na chvilku oslepilo, musel znovu zavřít oči, které mu začaly slzet. Když je znovu pomalu otevřel, začal rozeznávat, kde je. Seděl u dřevěného kůlu a ruce měl svázané za zády.*
'Proč mě dali sem?' *podíval se směrem k zastřešeným dírám v zemi. Skoro všechny byly poničené, ale byl si jistý, že v jedné z nich je Joan*
'Musim někoho přemluvit...musim s někym promluvit ...'

J: *na započutie miečich krokov sa trhla a posadila sa, na čo sa jej zatočila hlava* "psst!" *na zvuk dvihla hlavu a zbadala pred sebou Newta, Chuck a ďalší boli len o niečo ďalej* čo chceš?! a prečo som tu?!

N: šššt, nekrič! nemám sa s tebou rozprávať, ale dovliecť ťa...

J: kam?! *spýtala sa už tichšie* čo je s Merienom??? a kde je Morgan?

N: za jedným z nich teraz pôjdeš...nepanikár, chcú vás obetovať grieverom, že sa to možno skončí, ak vás zabijú, ale neverím tomu, grieveri nás majú za úlohu zabiť a nie s nami vyjednávať *prešiel si rukou cez ústa tak, ako vždy, keď premýšlal* mali ste pravdu, dá sa tu len prežiť a nie žiť, toto nieje život, ale tam vonku áno...

J: teraz už je neskoro, nemyslíš?!

N: nieje neskoro, dostaneme sa odtialto, len nám musíte veriť...po Albyho smrti prevzal velenie Gally a je to ako diktatúra, nikto mu nechce odporovať, takže to ani nebude čakať...

J: fajn, aký je plán?

N: len mi ver...*otvoril mreže, ktoré boli značne poničené a vytiahol ju von*

J: *oslepilo ju slnko a musela privrieť oči, ale pomaly rozpoznávala scenériu okolo seba...všetko, na čom tak tvrdo makali bolo preč, stany, chatky, úroda...všetko bolo v troskách...keď pozrela pred seba, uvidela otvorenú bránu labytintu a pred ním dva velké koly, kde na jednom bol priviazaný Morgan...ulavilo sa jej, že je relatívne vporiadku, ale nemohla to dať poznať...sem tam ukázala odpor a "snažila" sa vytrhnúť Newtovi, aby si nemysleli, že niečo plánuje, ale nechala sa dovliecť až tam*

G: nechaj, ja si to už preberiem! *vytrhol ju Newtovi z držania a sotil ju rovno do dreva* zviazať! *prikázal a jeho dvaja poskokovia jej dvihli obe ruky nad hlavu, čo jej v rameni spôsobilo rezavú bolesť, a zviazali jej zápestia lanom* taaak, presne takto sa mi páčiš...bezmocná a pripravená umrieť *chytil jej bradu a trocha natvihol k sebe* iž niesi tak odvážna, čo? *pustil ju a špičkou mačety, ktorú držal jej prešiel po spodnej pere a líci, potom išiel k Morganovi* a ty, ty si vinný ako jej spolupáchatel...vždy si bol rebelantský typ, nemal som ťa rád...len takto by stačilo- *tak ako Joan, aj jemu prešiel po koži ostrím, ale po krku* a bol by si mŕtvy, ale to prenechám grieverom~

Morgan: *nějakou dobu sedí , hlavu má opřenou o kůl a dívá se nahoru na nebe*
'Kdyby se mi povedlo rozvázat provazy..' *odtrhne pohled od oblohy a rozhlédne se*
'Určitě sem přivedou i Joan...Když se mi je povede rozvázat, mohl bych je zkusit pobít...nebo oni zbijou mě...budu sám proti všem' *s povzdechem si otře tvář o rameno a trhne sebou, když se za ním ozve hlas*

Merien: budeš muset doufat, že se k tobě někdo přidá...dávej si pozor Morgane, Gally neni někdo kdo se jen tak lehce vzdá *opírá se zády o kůl z druhé strany. Je celý bledý, skoro stejně bílý jako jeho vlasy*

Morgan: co tu sakra děláš?! * vyhrkne starostlivě a snaží se ohlédnout se aby na něj viděl*

Merien: vim na co přesně myslíš *uchechtne se* jen jsem potřeboval trochu čerstvýho vzduchu...Joan dali do díry a tak za půl hodiny jí přivedou...rozvázal bych ti ty provazy, ale nemám-

Morgan: to nic...dostanu se z toho sám *když Merien řekne že bude poblíž a odejde, vytáhne ze zadní strany boty nůž, který byl skoro jako součást podrážky. Před rokem pracoval na schovávání zbraní do oblečení pro runnery. Později z toho nějak sešlo, ale doufal že se to bude do budoucna hodit. Přehodil si ho do pravé ruky, zvedl se na nohy a začal řezat provaz* sakra..*začal nadávat, když mu nožík spadl na zem. Po pá marných pokusech se mu podařilo provaz přeříznout a chytit ho druhou rukou tak, aby nespadl. To už k němu přicházel Gally a ostatní s Joan. Rychle odhodil nožík do trávy*
'Jestli jí jen škrábneš, urvu ti hlavu' *probodáva Gallyho pohledem. Vzdorovitě se mu zadívá do očí a když mu Gally přejede ostrou hranou na krku, ucítí jak mu po kůži stéká teplá krev, ale necítil žadnou bolest. Krátce se podívá na Joan, Newta a Chucka*
'Nemám Newta rád...ale budu mu muset věřit...' *naznačí jim nenápadně, že má volné ruce a zas se podívá na Gallyho.*
Nelži...moc dobře víš že jsme byli dobří přátelé...nehraj si tu na vůdce tvrďáka Gally *zasyčí chladně a nasadí skoro až děsivě nebezpečný výraz* akorát se bojíš že zničí všechno co jsi tu postavil...ale i když nás zabiješ, přijdou znovu a tentokrát zabijou i ostatní *zavrčí*

G: ale časy sa menia...kým sem neprišla ona-! *ukázal mačetou na ňu* všetko bolo vporiadku...

J: nič nebolo vporiadku! ani nieje! a nikdy nebude, otvor oči a pozri za okolo seba! sme medzi štyrmi stenami ako myši v klietke...

G: ty drž hubu! nemáš sa čo ozývať, pozri sa, čo si spôsobila! Alby je mŕtvy, polovica ludí je mŕtvych, všetko je zničenw...A TO LEN KVÔLI TEBE! živili nás! nechceli, aby sme odišli, lebo je to nemožné!!!

J: ak by to bolo nemožné, tak prečo sem dali tú poondiatú bránu, ha?! je to len test, DÁ sa odtialto odísť!

G: to nemôžeš vedieť!

J: ale VIEM!!! *na chvílu sa odmlčala* viem, že sa dá odísť, viem aj kadial...viem aj ako...*povedala už potichšie* len mi musíte veriť...*večšinu váhy preniesla na ruky, predklonila sa a ohalila krk tím, čo stáli za ňou...mal to byť signál, na ktorý sa pozrela odhodlane na Gallyho, rozmáchla sa a vykopla mu mačetu z ruky*

Morgan: *jakmile Gally upustí mačetu, skočí po ní a pevně jí sevře v ruce. Dá loktem do obličeje chlapci, který se na něj vrhnul, aby ho zastavil* dobrá práce Joan *uchechtne se a přesekne její pouta. Moc se v tom chaosu neorientuje, nevěděl kdo s kým je, když se začali mlátit. Po chvilce když se rozdělili na dvě strany, všiml si i Meriena, který stál u nich úplně na kraji* Našli jsme cestu ven..můžeme se dostat pryč, jen nám musíte věřit *přejede pohledem po druhé půlce* pojďte s náma...*lehce se dotkne Joaniny ruky, potřeboval se nějak uklidnit. Čim déle byl na tomhle místě, tím více přemýšlel o tom všem, méně se soustředil a byl neklidný*

J: *hneď ako mala volné ruky, odzbrojila chalana, čo sa po nej vrhol nožom, schmatla okolo krku a jedným úderom tupým koncom noža ho omráčila...ostražito zacúvala k Morganovi a ostatním a keď zacítila letmý dotyk jeho ruky, splietla si s ním prsty...potrebovala cítiť istotu a keď cítila jeho prítomnosť, bola kludnejšia, aj keď išlo o vela* prosím, poďte...máme šancu dostať sa von! ešte je tu nádej!

G: tu už nieje žiadna nádej! nie pre mňa, nie pre ostatných...*čakal, či sa nevzdajú, ale potom sa jeho telo uvolnilo a prestal byť ostražitý* fajn...chce sa ešte niekto pridať k samovražednej skupine? *pomaly sa otočil na mieste a prešiel pohladom po zostávajúcich* nikto? myslel som si...*uchechtol sa* nemá to cenu...nechajte ich ísť, už teraz sú mŕtvi...

J: *nebola si istá, či ich nezabije hneď, ako sa otočia a tak pozrela na Morgana, čo ďalej a stisla mu pevnejšie ruku*

Morgan: *oplatí jí pevný stisk a podívá se na ní. Taky Gallymu nevěří, ale nic jiného mu nezbývá* Jdeme *kývne a vydá se za otevřenou bránu labyrintu. Joan drží stále za ruku, cestou se dívá kdo všechno se k nim přidal* mám starost o Meriena *řekne tiše s pohledem upřeným na záda vysokého bělovláska úplně vepředu. Pomalu pustí Joaninu ruku a vezme jí kolem ramen. Nakloní se k ní aby ho dobře slyšela* vezmeš si ho k sobě, než se dostaneme na okraj? Nevypadá moc dobře a vepředu jít nemůže..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama