The Maze Runner -rpg- #‎14

5. března 2016 v 15:00 | Lai, Kir |  TMR
⸂⸂⸜(ೆ௰ೆ๑)⸝⸃⸃




J: *len prikývne, tiež má o neho starosť...aj keď je rana ako tak zacelená, stratil vela krvi a to je pri takejto akcii nebezpečné...poklusom išli ďalej a keď sa Morgan od nej oddelil a poslal Meriena dozadu, usmiala sa naňho, aj keď pohlad naňho nebol najlepší* ako ti je? *spýtala sa potichu a pohlad jej padol na jeho trup, ktorý bol len pred niekolkými hodinami prebodnutý žihadlom*

Merien: *nechce jí říct že mu je hrozně...i když to jde od pohledu poznat. Než vyběhli, přemáhal se, aby nezastavil a neřekl, že zůstane, že by je jen zpomaloval* už mi je líp *usměje se na ní* sice se cítim jako bych měl v břiše pořád díru, ale po tom co jsem se na pár hodin vyspal, jsem nabral trochu energie...snad mi to bude stačit až na konec labyrintu *odhrne si trochu roztřesenou rukou vlasy z obličeje a tiše si povzdechne* omlouvám se, že jsem vám přidělal tolik starostí...*ztiší hlas* chtěl jsem Morganovi říct pravdu o Bryanovi...ale asi by to na něj teď bylo moc *trochu zpomalí, aby pobral dech. Hodně se přemáhá aby šel dál*

Morgan: *vede je labyrintem, občas se ohlédne, jestli jsou všichni v pořádku*
'Vůbec jsem nemyslel na to,co bude až se dostaneme ven...co je tam venku?" *tahle otázka mu zůstala v hlavě, dokud se nedostali až k otevřenému sektoru, kde zpomalili*

J: si si istý? 'samozrejme, že niesi, ty idiot!...' *ešte raz si ho premerala pohladom, ale jeho pohyby sa jej nezdali plynulé, bolo vidieť, že nevládal* Morgan? *zvolala za ním a začala spomalovať* na chvílu sa zastavíme, vy kludne choďte ďalej, cestu poznám...dobehneme vás pri čepeliach *pokusí sa o úsmev a mávne mu...zastaví a povzdychne si* kludne si oddýchni, si najvážnejšie zranený zo všetkých a nechcem, aby si sa zbytočne prepínal *postavila sa pred neho a dlaňami mu prešla po čele, aby mu odhrnula vlasy, ktoré sa mu lepili na pokožku* 'akoby bol z ladu...alebo mám možno len horúce ruky...?' *pomyslela si a ešte raz si ho očami premerala* oddýchni si

Morgan: *ohlédne se při Joaniných slovech a trochu zpomalí* Dobře, taky trochu zpomalíme...dávejte na sebe pozor *kdyby nevedl všechny kteří za ním běží, zůstal by tu s nimi. Za pár uliček zpomalili a přešli z klusu do kroku*
Merien: přesně tohle jsem nechtěl...*řekne tiše a opře se o zeď, kdyby se mu udělalo špatně* jen vás zdržuju...možná by jsi měla jít dál Joan, nějak to zvládnu a doženu vás *slabě se usměje, ruce se mu třesou a začiná mu být zima. Břicho ho hrozně pálí, bolest mu střílí až do nohou, takže nemůže ani normálně běžet* mimochodem...musim ti poděkovat, zachránila jsi mi život...hodně ti toho dlužim.
Kdyby se náhodou stalo že bych zemřel... řekni Morganovi, že já Bryana nezabil *zamumlá vyčerpaně*

J: hej! tak nehovor *je jej až do plaču, keď ho tak vidí...prišla k nemu a silno ho objala* to nejstojí za reč *zamumlala do jeho hrude, keďže je vyšší než ona* ty neumrieš, to nedovolím...už raz sme ťa skoro stratili, nechcem to zažiť znova *chvílu tam ešte stála, ale potom sa odtiahla, aby ho nezaťažovala* a čokolvek sa Bryanovi stalo, povieš to Morganovi ty sám... *niekolko krát zažmurkala očami, aby ju nepálili a odkašlala si trochu* až budeš vládať, tak pôjdeme pomaly krokom, nenechám ťa tu, ani keby ma to malo stáť život...kludne ťa aj na chrbte ponesiem *uškrnula sa*

M: *usměje se, když ho Joan obejme, ale jeho úsměv ihned zmizí* nejsem si jistý, jestli se mnou ještě někdy promluví, když mu to řeknu...*řekne tiše a zastrčí si pramen vlasů za ucho. Nestihl si je stáhnout do culíku, takže je má volně rozpuštěné* 'Ani by mi to nevěřil' *povzdechne si a rozhlédne se kolem. Nemá moc dobrý pocit z toho, že zastavili. Zdálo se mu, jako by je někdo sledoval, ale ignoroval to. Alespoň trochu popadl dech na další cestu, která pro něj byla náročná* Už půjdeme, abych tolik nezdržoval a aby nám neutekli....nechci tu trčet do doby než mě něco sežere *vydá se za ostatníma nejrychlejším krokem, který zvládá* Když tě přivezl výtah, nějakou dobu jsi mě neměla ráda a teď o mě máš starost *zasměje se*

J: tschh, kto by mal rád niekoho, čo ho povalil hneď prvý deň do prachu? *uchechtla sa, keď si spomenula na jej výstup* 'sme na tom rovnako...ak by Morgan-...ak by KTOKOLVEK vedel o tom, čo som, nie len že by mi prestali veriť, na mieste by ma zabili...' zovrela dlane v pesť a pridala do kroku...po chvíli ticha, keď rozmýšlala, sa opatrne ozvala* to by určite nespravil...čo také strašné sa mohlo stať, že si to myslíš?

M: musel jsem to udělat, jinak by tě to tam zavřelo *uculil se, když si vybavil její "příjezd"* ale chápu to, taky jsem se pokusil utéct, ale mě nikdo k zemi nesrazil...povedlo se mi narazit do jednoho z přístřešků, protože jsem nemyslel a nedíval se na cestu *tiše se zasměje, hned potom zvážní a zhluboka se nadechne. Zarazí se a uhne pohledem* musim se přiznat...že ten večer co jsem vyprávěl co se stalo...s Morganem a Bryanem...no..lhal jsem *provinile se zadívá do země* vymyslel jsem si vlastní verzi abych Morgana ochránil. Kdyby znal pravdu, neunesl by to... Několik dní před tím, než se to stalo, měl Morgan špatné sny, choval se podrážděně, skoro jako by byl uštknutý. Když jsme narazili na Bryana..byl v pořádku. Byl to zázrak že přežil noc bez zranění....ten kdo ho zabil, jsem nebyl já...ale Morgan *hlesne tiše*

J: čože? *na sekundu zastavila, ale dobehla ho* a-ako? sám Morgan mi hovoril, čo videl, Bryan ho napadol, lebo bol uštknutý a potom stratil vedomie a ty si ho doniesol naspeť... *nevedela si daď dokopy, ako môže byť pravda niečo, čo vôbec nesedí na nič, čo doteraz o tom počula* preto bol vlastne aj Bryan vyhostený z Gladu, lebo bol infikovaný, nemohlo to byť inak...

M: *zavrtí hlavou* nic si z toho dne nepamatuje, ztratil vědomí, když jsem ho praštil do hlavy...asi moc silně, protože další den už si nic nepamatoval. Nemohl jsem mu říct pravdu, měl Bryana hodně rád...a tak jsem si vymyslel vlastní verzi. Nikdo jiný nevěděl co se tam stalo, takže mi Morgan věřil.
Bryan uštknutý nebyl...nestihl se vrátit před uzavřením brány...ale proč to nestihl, to nevím. On tu byl z nás tří jako první a znal labyrint nejdéle...občas se mi zdá, že ještě pořád žije, někde tam venku *zadívá se na zdi*

J: *nepatrne prikývne* chápem...ale to by neprežil, nedostal by sa von, ak nemá "klúč" a nepozná sekv- ehm... *zrazu stíchla...tie slová ju prekvapili, sami vyleteli von z jej úst, ani nevedela akú sekvenciu by mali poznať* 'na čo? asi už blúznim...' *potrasie hlavou aby to zahnala...povzdychne si a pobehne trochu napred, aby sa uistila, že idú správne...po chvíli znova spomalila a spýtala sa ho, či si nechce dať pauzu...takto sa ho pýtala minimálne každých 5-10 minút* 'už mu s tým musím liezť na nervy, ale stále lepšie, než aby tu niekde skolaboval'

M: 'Sekv-co?' *povytáhne obočí, ale dělá že to přeslechl* 'Ví snad, jak se dostat ven?' *Celou dobu co šli, o tom přemýšlel, mlčel a částečně se soustředil, aby s ní držel krok. Ani moc nevnímal, že se ho každou chvíli ptá. Vždy jen zavrtěl hlavou, zamručel, nebo řekl ne* 'sekv...sekvence? Ale co s tím...když nemá klíč a nezná ji? Na co by nám byla sekvence, sektory mají jen čísla...otevírají se ve stejném pořadí ...' to je ono! *vyhrkne omylem nahlas, ani si to neuvědomí* 'Musíme mít klíč a znát jejich pořadí..jak se otevírají...ale Jak to Joan ví..' *zkoumavě se na ní zadívá*

Joan? Nechceš mi něco říct? *zeptá se tak trochu opatrně*J: *trocha sa mykla, keď zrazu z ničoho-nič zvolal* hm? prečo? *hodí naňho nevinný pohlad* 'že by ho niečo napadlo?' *mierne pootočila hlavou, ale pozornosť jej razom prešla na rozostupujúci sa priestor pred nimi, dostávali sa do druhej časti labyrintu* už budeme tam...

Merien: no...jen mě napadlo..ale to nic *mávne rukou* 'možná bych se neměl vrtat do tajemství ostatních...teď už je nesmím zdržovat'

Morgan: *čeká na ně s ostatníma, přechází sem a tam a něco jim vysvětluje*

J: 'už začína uvažovať o tom istom ako ja...' *trocha znervóznela pri myšlienke, že by to, čo jej behalo hlavou už pár dní bola pravda...keď sa dostali až ku čepeliam, v polovici ich čakala ich skupinka...mávla morrganovi, že je všetko vporiadku a dobehla k nim aj s merienom za chrbtom* pardon za zdržanie...fuuuh *hlasno vydýchla...aj keď nešli vôbec rýchlo, zadýchala sa po dlhšej trase* všetko vporiadku?

Morgan: v pořádku *podívá se na oba dva starostlivě* probírali jsme tu menší plán ...*řekne jim, co mají v plánu. Protáhne se a zvedne všechny, kteří si sedli* už tam budeme...už za chvíli budeme venku *zhluboka se nadechne*

J: fajn, ale pipravte sa, je to úkryt grieverov...cez deň síce nevyliezajú, ale ten východ si chránia, takže zbrane majte po ruke...morgan, podaj mi prosím ťa tú súčiastku...ostatní- ak by sa ukázali tie príšery, kryte meriena

Morgan: buď opatrná při otvírání...nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo *vytáhne z batohu, který má na zádech, kovovou součástku a podá jí Joan. Pro jistotu ještě zjistí, jestli mají všichni zbraně* můžeme jít *kývne na Joan a zařadí se k Merienovi*

J: *prikývne, ale vie, že sa jej nič nestane...pomaly vykukne spoza rohu a keď je vzduch čistý, rukou naznačí, aby išli ďalej* nechoďte príliš blízko okraju, mohli by ste tam padnúť *poznamená potichu a rýchlejším poklusom pobehne vpred, prístroj v jej rukách znova praskavo pípa, ale začula niečo, čo nepatrilo ani im, ani prístroju...tiché kovové cvaknutie...potriasla hlavou* 'už mám preludy...' *zhlboka sa nadýchla* 'to sú tie nervy, už mi z toho šibe, za chvílu budeme vonku' *už bola celkom blízko betónovému oblúku, všetko išlo lahko, až prilahko...znova začula kovové cvakanie a tentoraz sa rýchlo blížilo, otočila sa a skríkla* ZA VAMI! *za skupinkou sa rútil jeden z grieverov*

Morgan: *prudce se otočí, když Joan zakřičí: Za vámi! Vytáhne od opasku dva vrhací nože, které si cestou vzal od jednoho z chlapců. Jednou rukou lehce zatlačí Meriena za něj a dívá se, jak se na ně velké kovové monstrum řítí*
Kudy lezou? *ani nepotřeboval odpověď, když koutkem oka zahlédl jednoho chlapce, jak se nahýbá přes okraj a dívá se dolu. Ihned se na něj vrhnul další Griver a stáhnul ho přes okraj dolu* Držte se ve středu! Nechoďte k okrajům, když to nebude nutné...část zajistí aby to Joan dokázala otevřít, další bude chránit Meriena a zbytek je se mnou bude odhánět! *zavelí sebevědomě a hodí po blížící se příšeře nože. Když se rozdělili, odháněl grivery jak jen mohl, pomáhal ostatním. Jedomu z nich však nestačil. Neuvědomil si, že stojí na kraji mostu, cítil jen jak mu zem pod nohama mizí, upustil nůž a jednou rukou se zachytil o okraj, aby nespadl úplně* sakra...*podívá se pod sebe a chytne se i druhou rukou. Pokusí se vytáhnout se nahoru dřív, než k němu dorazí to co je dole pod ním. Nepodařilo se mu to, neměl dost síly na to aby se vytáhl*

J: *aj so súčiastkou sa rozbehla ku bráne, ktorá sa začala otvárať, no prudko sa otočila, keď začula morganovo zvolanie a stratil sa jej z dohladu* Morgan!!! sakra! *rozbehla sa naspeť, kov strčila do rúk jednomu z chalanov po ceste a so šmykom sa skĺzla po boku k okraju, kde mu chytila ruku a druhou sa zaprela o okraj* drž sa! *snažila sa ho vytiahnuť, ale vždy, keď sa zaprela, ucítila, ako sa jej rana v rameni znova trhá* došlaka! musíš zabrať, zapri sa o stenu a skús vyšplhať! *vysúkala zo seba jedným dychom, snažila sa ignorovať to monštrum, čo sa vrhalo hore k nim*

Morgan: Joan?! Co tu děláš? Nemáš otevírat tu díru? *nasucho polkne a podívá se pod sebe* .....A-ale...jsi zraněná, jestli se zapřu, bude tě to bolet ještě víc! *znovu se podívá pod sebe a lehce se zapře nohama*

Merien: *vymotá se z toho všeho zmatku a chytne Morganovo druhé zápěstí* pomůžu ti ho vytáhnout...jakmile bude nahoře, běž otevřít tu bránu..víš přece moc dobře jak na to, ne? *ušklíbne se a začne Morgana vytahovat, když se pořádně zapře nohama*

J: nech ma aj pretrhne, ale nenechám ťa tu...! *povedala odhodlane, ale trocha sa jej ulavilo, keď jej pribehol na pomoc merien* okej, raz, dva, tri! *na tri ho vytiahli hore práve vo chvíli, keď sa griever dostal k nim, odsotila morgana ďalej, aby namiesto neho, padla do rany ona, ale griever náhle zastavil, akoby pri nej váhal* na, ty beštia!!!! *využila príležitosť, vzala morganov nôž a zabodla ho zospodu grieverovi do hlavy, ktorý ochrnul a jedným odkopnutím ho poslala nazad do jamy* potrebujem sekvenciu! tie čísla, ako sa otvára labyrint!

Morgan: díky *hlesne tiše a ihned vyskočí na nohy* 'Už nás moc nezbývá...' *začne se cítit provinile, že kvůli tomu půlka z nich zemřela*

Merien: 'Zarazil se...nechtějí jí ublížit, ale nám ano..co když...možná je jedna z nich' *popojde trochu dál od okraje* sedm, jedna, pět, dva, šest, čtyři, osm a tři *řekne čísla sektorů v pořadí, ve kterém se otevírají*

J: *hneď ako skopne beštiu dole, rozbehne sa za bránu* DOSTAŇTE VŠETKÝCH SEM! *ani sa neunúvala brzdiť, prudko narazila do steny pred ňou, náraz tlmila len rukami...rýchlo sa vspametala a na krok ustúpila, stena sa rozsvietila na červeno a ona rukami postláčala čísla v poradí, ako jej merien povedal* sedem, jeden, peť, dva, šesť, štyri, osem...tri *potichu šepká čísla sama pre seba tak, ako ich zadáva, potom ustúpi a čaká, čo sa stane...po chvíli sa rozsvieti zelené svetlo* ovorila som to! makajte!!!

Morgan: všichni se stáhněte k Joan! *zakřičí, aby ho slyšeli všichni. Cestou dozadu k otevřené bráně pomáhal ostatním odhánět grievery a jejich vlastní smrt. Držel se vzadu jako poslední, aby měl jistotu, že se tam všichni živí dostanou. Trhne sebou když některý z chlapců zakřičí: Zavírá se to! Otočí se a nechápavě se na ně podívá. Několik zdí, které se při jejich příchodu otevřely, se zas začaly zavírat* pospěšte si! *trochu je popožene, ale ví že rychleji to nejde. Zdi už byli v půlce a jich bylo celkem málo* 'To stihneme...' *uleví se mu, když se dostanou za zdi, ale grieveři se k nim stále pokoušeli dostat* Zvládli jsme to... *vydechne, když už byli v bezpečí*

J: *zrazu sa ocitli v absolútnej tme* sú tu všetci? ozvite sa, neh vieme, kto je tu... *šepla potichu, keď sa im zrazu rozblikalo svetlo pred nimi a kovové dvere sa so zasyčaním pootvorili...váhavo do nich strčila, aby sa pootvorili viac, nadýchla sa, aby nabrala odhodlanie a nakukla cez okraj, ale nikde nikoho...pomaly vyšla von na úzku chodbu tak dlhú, že bedovidela začiatok, ani koniec a jemne sa stáčala v oboch smeroch* nikto tu nieje *vydýchla si a pokračovala pomaly ďalej...svetlá sem-tam preblikávali a zaplavovali šedú chodbu nemocničným bielym svetlom, čo pôsobilo dosť nepríjemne, ale nie nebezpečne*

Morgan: zbylo nás hodně málo *řekne tiše a nahmatá zeď, aby měl něco pevnèho ve tmě pod rukama. Kousek odskočí a omylem do někoho vrazí, když dveře zasyčí, ake hned se nacpe za Joan, aby viděl všechno co je za dveřmi. Vyjde za ní a ohromeně si prohlíží chodbu, prsty přejede po trubkách a ohlédne se aby zjistil, kdo všechno přežil* Možná...je to tu opuštěné *vydá se za ní. Znervózňuje ho ozvěna jejich kroků a blikající světla a pocit, že tu někdy už byl. Popoběhne trochu napřed, ani nemyslí na to, že to tu může být nebezpečné. Zarazí se u dveří, které vedou do krátké chodby, ve které leží několik mrtvol. Strnule stojí a dívá se na ně*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama