The Maze Runner -rpg- #‎15

6. března 2016 v 15:00 | Lai, Kir |  TMR
⸂⸂⸜(ೆ௰ೆ๑)⸝⸃⸃




J: *keď si všimla, ako ostal stáť, spolu so skupinkou prišli za ním a pozrela sa ponad jeho rameno* oh bože *vzdychla* sú mŕtvi? *spýtala sa potichu, aj keď to bolo očividné...pomaly prechádzala okolo mŕtvol, prekračovala ich, jej tenisky zanechávali za sebou krvavé stopy* museli ich zabiť len pred niekolkými hodinami, krv ešte nezaschla *skonštatovala, bolo jej z toho kovového pachu zle...obzerala sa okolo seba, bolo jej to povedomé, na chvílu sa zastavila a zadívala sa cez velké nemocničné okná na menšiu miestnosť s operačnými stolmi, na ktorých ležali už mŕtve telá a za nimi pri stene stáli niečo ako skúmavky, tak velké, že by sa do nich vmestil človek...otočila sa a pozrela na opačnú stranu, kde na stene visel zarámovaný protokol a potom sa znova pozrela na strop v miestnosti a znova na tie nádoby...poznala to tu...a velmi dobre, všetko sa jej vracalo vo sne, pred operáciou videla presne ten jeden strop, ktorého lampa bola z jednej strany trocha zažltnutá, možno vypálením žiarovky, alebo čím a vedla toho trčal malý káblik...pametala si aj ten protokol, ktorý visel na stene, bola to posledná vec čo videla ešte pred tým, ako ju pripravili o všetko a strčili medzi pokusné morčatá...trhane sa nadýchla a pokračovala ďalej, kde sa chodba rozširovala do kruhovitej miestnosti so stolmi, tiež do kruhu a high-tech počítačmi a vybavením*

Morgan: ....vybavuju si to tu...*chodí kolem, všude možně a zastaví se až u jedné z obrazovek* byla to pravda....*zatne ruce v pěsti* celou dobu na nás dělali pokusy...sledovali nás a zabíjeli nás *procedí mezi zuby naštvaně*

Merien: v klidu *řekne tiše a dotkne se jeho ramena*

Morgan: v klidu?! Jak můžu být v klidu?! *zavrčí*

Merien : *povzdechne si a podívá se na Joan* musim si na chvilku odpočinout, neni mi dobře ... *sedne si na jednu z volných židlí a lehce si rukou přejede po břiše. Sykne a cukne sebou*

Morgan: něco tu je...*dívá se na jednu z obrazovek. O krok ustoupí, když začne hrát nějaké video*

J: *všetci sa zhromaždili okolo jednej obrazovky, kde rozprávala nejaká ženská, len ona prechádzala okolo stolov, prstami prechádzala po hladkom povrchu, sledovala obrazovky, na ktorých boli nejaké grafy, ich fotky s menami, prezývkami a ich popisom...išla ďalej, až sa zastavila pri jednom stole...prisunula si stoličku bližšie, opatrne sa na ňu usadila a dlaňou mávla kúsok nad stolom, na čo sa zobrazila holografická klávesnica a hneď na to zareagovala aj obrazovka pred ňou...intuitívne vedela, čo stlačiť, aby sa dostala tam, kam potrebovala...na obrazovke sa začali postupne otvárať stovky dokumentov a obrázkov grieverov, ich výzor, stavba, mechanizmy, návrhy, bunečná štruktúra, chemické zlúčeniny, proste všetko...rozklikla si pár dokumentov do popredia a narýclo prečítala útržky z nich a bolo to isté...spoznala svoj štýl písania a vyjadrovania, akoby to vždy bolo v nej, pomaly sa jej vracali útržky spomienok...scrollovala cez viacero dokumentov a vždy sa na konci opakovalo to isté meno...Joan Tanner...priložila si ruku na ústa, keď sa jej do očí znova vtisli slzy* 'môžem za to...všetky tie životy-...padli za obeť mojim výtvorom' *prekrížila si obe ruky na stole pred sebou a oprela si o ne hlavu, kým trhane dýchala* 'vedela som to...vedela som to celú dobu, len mi to lézie na mozgu nedovolili uvedomiť si to...' *jednou rukou si prechádzala po krku, kde mala pod tetovaním ten čip...cítila ho, to malé tenké okrúhle teliesko, ktoré vyvinula, aby ich otestovala na ostatných, no nečakala, že prvý test bude rovno na nej*

Merien: *celou dobu sedí na židli u jednoho z lehátek a sleduje Joan* 'Vyzná se v tom...' *podepře si hlavu rukou a tiše si čte útržky dokumentů, to co stíhá a co zaregistruje. Pomalu se zvedne a skoro neslyšně přejde k ní. Položí jí ruku na zdravé rameno a nakloní se, takže má hlavu hned vedle té její* vytvořila jsi je? Ty kovový příšery..*zašeptá tak aby to nikdo jiný neslyšel* byla jsi jednou z nich? *kráce se podívá na jednu z mrtvol. Vypadá opravdu klidně, sice stále bledě a špatně, ale klidně* měli by jsme se zařadit k ostatním dřív, než si nás všimnou... a než si všimnou- *natáhne ruku ke klávesnici a něco na ní naťuká* tohohle *pousměje se, když všechny soubory zmizí a zas se od ní odtáhne* nedopadlo by to dobře, kdyby o tom věděli...

Morgan: *zmateně a naštvaně se dívá na obrazovku, na snímky toho co je venku. Pouště, zbořené domy a teplo* to....neni možný...nemůže to být pravda...*prsty si prohrábne vlasy a zadívá se do země, když se žena zastřelí* proč.. proč?! *praští do jednoho ze stolů*

J: *mykne sa, keď ucíti jeho ruku a pozrie naňho červenými očami od plaču...nemohla mu ani povedať, že to naozaj nechcela, ale nikto ju k tomu nedonútil, proste to tak už bolo a teraz všetkého lutuje...sledovala, ako sa všetko naraz zavrelo a ostala len čistá obrazovka, prikývla a rukávom si utrela oči, neh to nieje také nápadné* prosím, nepovedz to Morganovi *šepla, keď sa postavila a zaradila sa k ostatným*

Merien: neboj se, zůstane to jen mezi námi *povzbudivě se usměje a společně s ní se zařadí k ostatním* co teď? *zeptá se, když se žena na nahrávce zastřelí a cukne sebou, když Morgan praští do stolu*

//ozve sa cvaknutie zbrane//

G: vedel som to...*povedal roztraseným hlasom a pustil na zem kovovú súčiastku z grievera* TY-...si jedna z nich *aj keď hovoril rázne, hovoril to prevažne s kludom*

J: *mykla sebou a otočila sa naňho...dosť ju prekvapilo, keď uvidela jeho urevanú tvár, ale keď videla zbraň v jeho ruke ako na ňu mieri, spomalila pohyby a opatrne dvíhala ruky do výšky svojich ramien* Gally- *v záujme všetkých musela vážiť svoje slová, ktoré jej ledva šli z hrdla* poď s nami...tu za tými dverami je cesta von, tak zlož-*hlavou naznačila na dvere za nimi, ale náhle strnula, keď sa prst na spúšti mierne pohol*

G: TAK ČO?! nakráčate si tam do ďalšej pasti, odtialto nieje cesta von!

J: ale je! ak by si zložil tú zbraň a išiel s nami, videl by si to *snažila sa ho presvedčiť, aby aspoň prestal mieriť revolverom na ňu, ale vedela, že by si to plne zaslúžila* Gally, je tu ešte nádej-

G: tu už nieje žiadna nádej, nie pre mňa, ani pre vás...patríme do Gladu, TAM je naše miesto! ale ty sa tam už nevrátiš...*keď už to vyzeralo, že zbraň pustí, stlačil spúšť a vystrelil po nej*

J: *mykla sa, ale neuskočila, ani by to nestihla...len silno zavrela oči a odvrátila hlavu do dola*

Merien: *překvapeně se otočí za Gallyho hlasem. Stojí hned vedle Joan a zamračeně se na něj dívá* 'Co ten tu dělá...a jak se sem dostal...' *něco nespokojeně a nesrozumitelně zamumlá, když si všimne kovové věci z grievera, ktetou upustil na zem. Trochu znervózněl, odhadl kam míří a nenápadně se posunul blíže k Joan a od opasku vytáhl vrhací nůž. Pevněji ho stiskl, když se Gallyho prst na spoušti pohnul* 'Vystřelí...' *co nejrychleji se přesune před Joan, zrovna ve chvíli, když Gally stiskl spoušť.. Ve stejný čas po něm vrhl nůž, který ho zasáhl do hrudi a zajel celkem vysoko* omlouvám se Joan *vydá ze sebe tiše, když se jeho světle modré triko zbarví na hrudi rudě krví. Chytne se jednou rukou za hruď, kolena se mu podlomí a spadne na zem*

Morgan: *srdce mu vynechá úder, dech se mu zastaví, když uvidí, že kulka trefila Meriena. Bylo mu, jako by kulka trefila jeho, jako by mu proletěla přímo hlavou* Ne! Znova už ne! *prorve se skupinkou až k Merienovi. Klekne si k němu a jeho hlavu si položí do klína* Meriene! Nesmíš mě opustit *ze všech sil zadržuje slzy, ale nedokáže to*

Merien: postarej se o Joan... *usměje se a lehce stiskne jeho zápěstí*

Morgan: usmíváš se, i když umíráš *řekne trhaně mrzi vzlyky, opře si čelo o jeho* ne...prosím ne...Nejdřív Bryan, teď ty...*hlesne skoro neslyšně*

Merien: musím...ti něco říct...o Bryanovi..já ho.. *hlas se mu ztrácel a ke konci už se mu ztratil úplně, nedořekl to, jeho stisk Morganovo ruky povolil a hrudník se mu přestal zvedat*

J: *počula výstrel, ale nič necítila...keď otvorila oči, všetko videla ako v spomalenom zábere* MERIEN!!! *skríkla a padla na kolená k nemu* idiot! mal trafiť mňa... *rozvzlykala sa, prsty mu zadriapla do trička a čelo si oprela o jeho brucho* neumieraj, prosím!!! to nám nesmieš spraviť!! *zúfalo kričala, ale bolo to márne...hlas sa jej triasol, zadrhával a nakoniec sa stratil úplne...pozrela naňho vo chvíli, keď posledný krát vydýchol...aj keď mala oči plné sĺz a videla rozmazane, vedela velmi dovre rozoznať jeho belasé oči, ako sa z nich vytráca lesk a pomaly sa zavierajú...akoby jej niekto kanónom prestrelil hrudník...nevedela vydať ani hlásku, ledva dýchala, ako sa jej plúca silno sťahovali...skoro nič nevnímala, ani to, ako sa za nimi otvorili dvere a dnu vtrhla jednotka...vstala, prekročila merienove telo a podkýnajúc sa išla vpred, jej pohlad bol uzamknutý len na jednom bode, na Gallym, ktorý ešte žil...klakla si k nemu na jedno koleno a obrátila ho z boku na chrbát* viem, že ešte žiješ ty bastard...*povedala pomaly a traslavo s nenávisťou v hlase* ty si nezaslúžiš len tak lahko umrieť *vzala nôž a bodla ho do brucha, na čo chcel skríknuť, ale z otvorených úst nevyšiel žiaden zvuk* toto máš za mňa! *znova ho z neho vytiahla a bodla mu ho do ramena, kde sa upína klúčna kosť* toto máš za Morgana! a toto- *posledný krát ho z neho vytiahla nôž a pomaly sa prerezávala jeho hrudníkom na mieste, kde má srdce* máš za toho, ktorý bol až pridobrý na to, aby umrel tvojou rukou *nôž v ňom pomaly skrútila a keď ho pustila, chytil ho on a snažil sa ho vytiahnuť, ale už nemal na to silu, len dychčal, keďže mu prepichla aj plúca a tlak v nich sa rýchlo znožoval* cítiš to? pretože toto cítime práve teraz my všetci *prestal sa hýbať a jeho pohlad zmeravel...padla naspeť na zem a hlasno sa rozplakala...bola to len jej vina, nič by sa nestalo, ak by nežila, mala príjsť o život ona a nie Merien* 'takto som to nechcela...' *vzlykala, klačala na zemi v kaluži krvi, dlaňami si zakrývala tvár a čelom sa mierne opierala o gallyho mŕtvolu...podoprela sa rukami zeme, ale to už ju niečie ruky ťahali von...bola dezorientovaná a ako bez života ju vynášali z laborky...pozerala za merienom, keď sa zrazu strhla* nie! prosím, vezmite ho s nami! PROSÍM!!! *volala zúfalo, keď aj Morgana od neho odtrhli a nechali tam ležať jeho telo* prosím!!! *vzlykala, ale nepočúvali...zrazu ju oslepilo silné svetlo a stratila silu bojovať...vojaci im niečo hovorili, ale nevedela nič vnímať, len sledovala, ako sa jej Merien vzďaluje*

Morgan: *oči má zavřené,nechce věřit, že to co se právě stalo je pravda. Cítil jak mu slzy stále stékají po tváři a nemohl přestat, ani nechtěl. Šukbl sebou, když ho něčí ruce chytly za ramena a táhly pryč* NE!!! *zakřičí a začne sebou házet* JÁ HO NEOPUSTIM!! *dá jednomu z ozbrojených mužů loktem do obličeje, druhému se vytrhne a vrátí se k Merienovi* já ho tu nenechám...*praští pěstmi do země a znovu se rozpláče tak, že i trhaně dýchá. Podívá se uslzenýma očima na Joan, která naposledy zabodla nůž do Gallyho těla* 'Může za to ona...ne...ne to neni pravda' *chytne se pevně za hlavu a snaží se uklidnit aby mohl normálně dýchat* 'Joan za to nemůže...' *Je zmatený ze všech těch různých pocitů a myšlenek, které nechtějí opustit jeho hlavu. Už mužům neodporuje, s pohledem plným prázdnoty a se zmučeným výrazem se dívá na tělo svého přítele, které se každou chvílí více a více vzdaluje* 'Zůstal jsem sám...' *přivře oči před ostrým světlem, to je jediné co vnímá. Ani si neuvědomí, že všude kolem něj je písek, že nedaleko od nich je vrtulník do kterého ho strčili k ostatním*

J: *posadili ju do vrtulníku, ale bola ako bez života...nohu mala položenú na nejakej debni a skrčenú k sebe, o ktorú si oprela lakeť a dlaňou si zakryla oči...nechcela nič vidieť, nič počuť, jeduné, čo si v tej chvíli želala bolo, aby sa Merien nikdy nevrhol do cesty* 'nezaslúžil si to, ale ja áno...' *zaťala zuby a slzy jej prenikali pomedzi prsty...nechcela sa na nič dívať, bála sa pozrieť okolo seba, bála sa, že na ňu bude v Morganových očiach len vinníkom a zradcom, čo vlastne aj bola...trocha sa mykla, keď chlapík prehovoril "všetko už bude v poriadku"* 'nič nebude v poriadku' *povedala si sama pre seba a oprela sa bokom o stenu vrtulníku s rukou stále na očiach...pri transporte, abi necedela kam ich nesú, od vyčerpania zaspala*

Morgan: *dívá se ven z okýnka vrtulníku dolu na písek a rozbořené budovy. Nevydrží se díky strachu z výšek dlouho dívat dolu* 'Ta ženská na videu měla pravdu..' *povzdechne si a podívá se na svoje roztřesené ruce a Joan, která si zakrývá oči* 'Nemůže za to..ale Gally říkal, že je jedna z nich...' *zatřese hlavou a projese si rozcuchané vlasy* 'Byl uštknutý. nevěděl co mluví' *přesedne si na kousek volného místa vedle Joan* 'Usnula...' *pohladí jí lehce po vlasech a opře si hlavu o její rameno* nechci zůstat úplně sám...*zašeptá sám pro sebe a zavře oči. Únava ho přemohla a i on usnul*

*** *** *** (The end) *** *** ***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama